Všichni lidé jsou svobodní.

Je tomu tak ode dne, kdy začali být lidmi. Každý člověk měl možnost se rozhodnout, svobodně a podle vlastní vůle. Darwinova opice, která jako první slezla se stromu a zkusila první kroky na zadních, i biblická Eva, když ochutnáním zakázaného ovoce odsoudila miliardy k smrti. Ten, kdo jako první řekl druhému "budeš mi sloužit, jinak tě potrestám", otrok, co sloužil poslušně a bez řečí, stejně jako ten, kterého za neposlušnost stihl trest. Vůle nevolníka nebyla nikdy o nic méně svobodná než vůle jeho pána. "Neobčan" se v časech zkázy mohl svobodně rozhodnout, zda se dostaví k transportu, či zahodí-li obsílku a vystaví se důsledkům.

Každý se může rozhodnout, každý se rozhoduje. Racionálně přihlížíme k podstatnému, zatímco zanedbatelné nebereme v potaz, zvažujeme možné důsledky a nakonec volíme to, co doopravdy chceme. Mocný je mocný, protože se rozhodl získat moc, zatímco slabý setrvává ve své slabosti, protože mu to vyhovuje. Všichni se svobodně rozhodujeme, všichni neseme následky svých rozhodnutí. Kdo žije na ulici, žije tam ze své svobodné vůle, stejně jako jiní žijí z vlastní vůle v činžácích, vilách i palácích. Silný i slabý, bohatý i chudý, sluha i pán, všichni nesou jen důsledky vlastních rozhodnutí. Nesou odpovědnost sami za sebe.

Máte-li pocit, že s předchozím textem není něco v pořádku, nejste sami. Přesto však podobná slova slýcháme i od lidí vzdělaných, často je říkáme sami a věříme, že jsou pravdivá. Někde je tedy zakopaný pes. Zakopaný tak důkladně, že si ho mnohdy nepovšimneme. Ani když do něho vrazíme nosem.

Existuje vůbec?

Paranoicus Maximus

Liberálkonzervatismus aneb o principu řehtačky

Toto pojednání vy?lo před více jak ?esti lety v Literárních novinách. Autor, pan Karel Milota, se na?těstí u? nedo?il toho, jak se jeho nadsázka stává realitou. Text jsem sice oskenoval bez autorova výslovného souhlasu (jinými slovy: sprostě jsem ho ukradl), nedá mi to v?ak, abych se o něj nepodělil i s náhodnými náv?těvníky těchto stránek.
Snad nám přidá trochu optimismu alespoň motto, kterým pan Milota článek uvedl:

Vlády pomíjejí, národy trvají
(K. H. B.)